Tento příspěvek popisuje, jak správně uvázat srunu ke struníku a ladící mechanice.

Často se setkáváme s dotazem, jak správně navázat nylonové struny na klasickou kytaru. Proto jsme se pro vás připravili dvě videa, která ukazují, jak strunu správně navázat. Než se pustíte do sledování videí a následného “natahování” strun, všimněte si jedné věci. Struna není na obou koncích stejná. Konec určený k navázání k ladící mechanice má na několika místech “zjemněné” opředení a bývá barevně odlišen (červená – měkké struny, modré – tvrdé struny). Při vázání struny je výhodnější začít navázáním na struník a až poté pokračovat vázáním k ladící mechanice.

Vázání struny ke struníku

Vázání struny k ladící mechanice

Užijte si nové struny

Pokud se vám příspěvek líbí, neváhejte ho sdílet s přáteli.

Sdílet s přáteli

• Vázání struny na struník

portál www.klasicka-kytara.cz pro Vás i letos připravil kytarový diář s jehož pomocí můžete snadno organizovat vlastní cvičení, maximálně tak zvýšit jeho účinnost a v nejkratší možné době dosáhnout svých cílů.

oužíváním diáře získáte cenné informace (např. kdy se Vám nejlépe cvičí, jak pravidelně cvičíte apod.),  také získáte přehled jak se rozvíjíte v jednotlivých oblastech hry na kytaru a podle záznamů můžete cvičení upravit tak, aby bylo vyrovnané. Jasně uvidíte, že se například věnujete poze předesovým skladbám a zanedbáváte techniku

Pro správnou motivaci a nasměrování je dobré si průběžně nebo alespoň na konci měsíce, dělat poznámky o tom, jaké jste udělali pokroky a co se Vám podařilo. Stejně tak je dobré stanovit si cíle, čeho chcete v následujícím týdnu nebo měsíci dosáhnout.

Kytarový diář pro rok 2014 si stáhněte ZDE (PDF) 1,51 MB

Sdílet s přáteli

nebo “Jak mám hrát ten rytmus?”

Tyto dotazy pokládají nejen začátečníci, ale i pokročilejší hráči. Proto jsme se rozhodli uvést zde několik základních rytmů,

po jejichž zvládnutí budete schopni sami vytvářet rytmy vlastní a složitější, ať už pro doprovody přejatých písní

nebo pro písně vlastní.

Nebudeme zdržovat zbytečnou teorií, protože tušíme, že už jste celí žhaví pustit se do nácviku. Nemůžeme si ale odpustit alespoň pár slov k výběru správného rytmu. Pro to, aby rytmus k dané písni seděl,  musí odpovídat jeho metrum (“počet dob”) metru písně. Zkrátka se nesmíme divit, že když se na píseň ve třídobém taktu snažíme “našroubovat” čtyřdobý rytmus, nebude to pravé ořechové. Mnoho z vás si jistě řekne, že je to samozřejmé, ze zkušenosti ovšem víme, že ne všem je to zcela jasné

 Dvoudobý takt

Třídobý takt

Čtyřdobý takt

Doufáme, že se vám příspěvek líbí a bude pro vás přínosem.

Těšíme se na zpětnou vazbu v podobě komentářů nebo vzkazů přes náš kontaktní formulář.

Přejeme mnoho hudebních úspěchů a radosti z hudby

Sdílet s přáteli

Na tuto otázku je poměrně snadná odpověď. V zásadě máte na výběr dvě možnosti – buď se stanete samoukem nebo si najdete učitele. První možnost rozhodně nedoporučujeme. Samouk je vystaven reálnému nebezpečí osvojení špatných návyků a chyb. Navíc ztráci mnoho času nad věcmi, které mu zkušený učitel vysvětlí a předvede během pár vteřin.   Pokud je člověk samoukem, chybí mu pravidelné vedení a motivace ze strany pedagoga a zpravidla také možnost veřejného vystupování. Když se ovšem rozhodnete najít si učitele, musíte počítat s tím, že to nebude zadarmo. Naštěstí do našeho školství spadají základní umělecké školy, kde je školné stále velice nízké. Navíc máte záruku, že učitel má odopovídající vzdělání. Kvalitu výuky také můžete “okouknout” na pravidelných koncertech, které ZUŠ pořádájí. Výuka na základní umělecké škole zahrnuje kromě výuky hry na nástroj také hudební nauku, což je oproti soukromé výuce velká výhoda. V praxi to probíhá tak, že student absolvuje týdně jednu inividuální lekci hry na nástroj (45 minut) a jenu skupinovou lekci hudební nauky. Bohužel studium v ZUŠ je určenou primárně pro žáky základních a středních škol. Pokud je Vám nad 18 let, tak se studium prodraží.

Jste-li dospělý, který chce začít hrát na kytaru, bude pro Vás pravděpodobně výhodnější soukromá výuka. Soukromého učitele je dobré hledat opět buď mezi učiteli ZUŠ nebo mezi studenty konzervatoří, popřípadě hudebních fakult akademií muzických umění. Každá taková instituce má nástěnku, kam zpravidla stačí zavěsit inzerát. Nebo můžete využít Inzerci na webu KLASICKA-KYTARA.CZ

Nejbližší školu nebo konzervatoř ve vašem okolí vyhledáte ZDE  (rejstříku škol MŠM). V kolonce Druh školy/zařízení vyberete F.10 pro ZUŠ nebo D. pro konzervatoř, v kolonce Kraje/okresy vyberete místo Vašeho bydliště a potvrdíte kliknutím na tlačítko Vybrat.

Mnoho hudebních úspěchů!

Sdílet s přáteli

nebo „ Hrál jsem to tolikrát, a pořád se to nezlepšuje.“? Pak je tento příspěvek právě pro vás.

Nejprve si musíme vyjasnit, co rozumíme pod pojmy cvičit „často“ nebo cvičit „hodně“. Pokud se rozhodnete, že se naučíte hrát na kytaru, nebo na jakýkoliv hudební nástroj, musíte přijmout fakt, že to nepůjde bez pravidelného cvičení. To znamená, že se cvičení bude pravidelně, nejlépe denně opakovat, ale také to, že cvičení musí mít svá pravidla.

Co se týče četnosti cvičení, tak nejlepších výsledků dosáhneme, pokud se mu budeme věnovat denně. Samozřejmě můžete namítnout, že nechcete být „virtuosem“ – že si chcete hrát jen „pro radost“. Abyste mohli hrát pro radost, musíte cítit pokroky. Potřebujete se v přijatelně dlouhé době dostat na úroveň, která Vás bude alespoň částečně uspokojovat a přiblíží Vás k vytýčenému cíli.

Jak jsem se již zmínil, nejuspokojivějších výsledků dosáhnete každodenním cvičením. Pokud se zeptáte, jaká je nejnižší hranice, kolikrát nejméně za týden musíte cvičit, abyste se zlepšovali, nemohu Vám poskytnout přesnou odpověď. Každý jsme jiný. Nicméně praxe ukazuje, že když někdo dlouhodobě cvičí na nástroj méně než obden, nedosahuje dobrých výsledků, po čase dochází ke stagnaci rozvoje, poté k úpadku, a nakonec student s nástrojem „skončí“ – právě proto, že není schopen hrát si „pro radost“. Ovšem, pokud byste si tuto otázku chtěli skutečně položit, bylo by to poměrně jasným signálem, že to s kytarou až tak vážně nemyslíte. Proto doufám, že se to Vás – návštěvníků našeho portálu netýká…

Kromě času, který cvičením strávíte, jsou podstatná ta zmíněná pravidla, jak cvičit:

1. Dodržujeme fáze nácviku (více ZDE ), vycházející z podstaty senzomotorického učení .

2. Neočekávejte, že Vás cvičení bude vždy bavit – uspokojení se dostaví až s výsledky.

3. Vždy musíte mít jasnou představu o tom, co Vám má cvičení přinést – musíte vědět, co cvičíte a proč, abyste byli schopni kontrolovat, zda se k cíli přibližujete, či nikoliv. (Př.: pokud cvičím určitou skladbu, musím si určit problematická místa a soustředit se na jejich zvládnutí. !!! Nikdy!!! skladbu nepřehrávejte celou stále dokola a nedoufejte ve zlepšení!!! Teprve po technickém zvládnutí každého jednotlivého taktu můžete skladbu cvičit jako celek (více viz. fáze nácviku)

4. Vždy musíme mít jasnou představu o rytmu studované látky (začátečnicky tzv. „spočítat“ rytmus)

5. Pokaždé když cvičíte, měli byste se věnovat jak stránce technické, tak stránce výrazové. To znamená vždy cvičit techniku (prstová cvičení, stupnice, harm. kadence, etudy) a přednes
(písně, skladby)

6. Necvičte, pokud jste nemocní, vyčerpaní nebo jinak indisponovaní!

Mnoho úspěchů při studiu

Sdílet s přáteli

1. -velikost
2. -cena
3. -kvalita nástroje

Prvním z hledisek je velikost rukou hráče, zejména velikost prstů levé ruky. Podle ní volíme velikost nástroje. Kytary se vyrábějí ve velikostech 1/2, 3/4, 7/8 a 4/4. Většině dospělých vyhovuje velikost 4/4 (celá). U dětí však velmi záleží na tom, aby hrály na nástroj odpovídající velikosti. Pokud hrají  zejména na větší nastroj, může dojít k osvojení chybné techniky hry obou rukou!

S radou o zvolení správné velikosti kytary pro Vaše dítě se obraťte buď na učitele kytary, zkušeného hráče, popř. na prodejce.

Důležité je samozřejmě také hledisko ekonomické. Podle finanční částky, kterou máte na koupi kytary vyhrazenou se rozhodnete, v jaké cenové třídě budete hledat. Obecně platí – čím dražší nástroj, tím kvalitnější provedení a materiál. To však neznamená, že dražší nástroj je vždy lepší!

Když máte vybranou velikost a cenovou třídu, můžete přistoupit k samotnému výběru a testování nástroje:

1. Krk kytary nesmí být prohnut – tzv. “do luku” – v půlce struny by její vzdálenost od hmatníku neměla přesahovat 7 mm,
2. Zkontrolujte, zda je struník dobře přilepen k resonanční (přední) desce,
3. Utlumte dlaní struny a poklepejte na resonanční desku – poslouchejte, zda se při poklepu neozývají šelesty a “drnčení”, které ukazují na uvolnění  žebrování (vnitřní části kytary),
4. Vyzkoušejte ladící mechaniku – každým kolíčkem otočte na obě strany o 360° -  kolíčkem musí jít lehce otáčet,
5. Zahrajte silně na každou prázdnou (“nezmáčknutou”) strunu – nesmí se ozývat “drnčení” strun o pražce,
6. Zahrajte na všech strunách každý půltón – kontrolujte, zda struna na žádném místě “nedrnčí” o pražce,
7. Zahrajte prázdnou strunu, poté strunu stiskněte v polovině (12. pražec) a drnkněte – interval mezi oběma tóny musí být ČISTÁ oktáva, druhý tón můžete ještě srovnat s přirozeným flažoletem ve XII. poloze – musíte slyšet ČISTOU primu (musí znít stejně),
8. Zvuk kytary by měl být plný a vyrovnaný ve všech polohách,
9. Vyzkoušejte, zda Vám vyhovuje tvar krku – jestli není příliš široký, to činí hru obtížnější, zejména pro jedince s menší dlaní,
10. Zkontrolujte, jestli má nástroj na krku orientační znaménka v V., VII. a XII. poloze (mezi laiky je rozšířen názor, že jsou pouze pro začátečníky nebo “hlupáky” – to je samozřejmě nesmysl),
11. Významnou roly hraje také hmotnost nástroje – tento faktor nepřehlížejte,

Sdílet s přáteli

Přejeme Vám mnoho úspěchů.

Diář si stáhněte ZDE.  (PDF 1,48 MB)

Sdílet s přáteli